Září 2015

Are you a lucky little lady in the City of Light Or just another lost angel?

6. září 2015 v 20:22 O kapele
L.a.woman
Skladby:
The Changeling
Love Her Madly
Been Down So Long
Cars Hiss By My Window
L.A.Woman
America
Hyacinth House
Crawling King Snake
The Wasp (Texas Radio & The Big Beat)
Riders On The Storm
Šesté album - To znamená konec smlouvy s Electra Records kterou The Doors podepsali a jedním z pokynů bylo nahrát právě šest alb. Celá deska L.A. Woman se nahrávala v kanceláři kapely. U nahrávání byl i basista Elvise Presleyho, Jerry Scheff a také Marc Benno s doprovodnou kytarou. Jim používal jako zvukovou kabinu miniaturní koupelnu. Většinu písniček zpíval živě s ostatními. Šlo to docela snadno. Za deset nahrávacích dnů byl pás hotový a jen na dvou z devíti skladeb (desátá byla "L'America", nahraná už před časem pro film Zabriskie Point) musel Jim předělávat zpěv. Materiál byl různorodý a dával šanci vyniknout všem členům kapely. Jim byl výborný v Hookerově blues "Crawling King Snake" (Přichází hadí král) už v dřevních dobách Doors. V tradičním blues "Cars Hiss By My Window" hrál Robby kytaru ve stylu Jimmyho Reeda, Jim zpíval v černé poloze a v závěru předvedl víc než slušnou vokálovou improvizaci na kytarové téma. Rayův sarkasmus se projevil třeba uprostřed písně "Hyacint House" (Tmavomodrý dům). Jim zazpíval poněkud absurdní verš "V koupelně je uklizeno" a Ray zaimprovizoval Chopinovu melodii. "Riders On The Storm" byla skvělá skladba plná naděje a jazzových prvků. Robbyho "Love Her Maddly" (Miluj ji šíleně) energií a karnevalovskou náladou připomínala dřívější spontánní a odlehčenější, odpíchnutější, ale také mnohem komerečnější podobu Doors. Snad z toho důvodu byla vydaná jako singl. První po roce. V textech, hlavně u delších písní dosáhl Jim vrcholu. Třeba v "L.A. Woman, Riders On The Storm nebo v dlouho se rodící The WASP":
Černoši v pralese
Zdobeni zářivým peřím
říkají:
"Zapomeň na noc.
Žij s námi v azurových
pralesech. Tady venku na okraji
nejsou žádné hvězdy: tady venku
jsme zhulení - čistí."

Dál ze zpívá: "Řeknu ti tohle / Žádná věčná odplata / Neomlouvá / Že jsme teď propásli svítání."
Všechny tři písně vyjadřují Jimovu vzrůstající touhu někam odejít. Prohlašoval, že "Mr.Mojo Risin" z L.A.Woman" není jenom anagramem jeho jména, ale že tenhle pseudonym bude používat, až kontaktuje kancelář poté co "vezme roha do Afriky". Nikdo ho nebral vážně. Jako první verše na desce uslyšíte (pokud samozřejmě začnete od prvního songu The Changeling / Podvržené dítě) jakoby Jim v té největší stručnosti shrnul svůj bouřlivý život.

"Já žil nahoře
Já žil dole
Já žil všude kolem

Měl jsem peníze, pak zase ne
Měl jsem peníze a zase ne
Ale nikdy jsem na tom nebyl tak špatně
abych musel uprchnout z města....

Jsem tvým vzduchem v plicích
Jídlem co jíš
Přítelem co ho zdravíš
v zachmuřelé ulici, wow"

Všechny nástroje skvěle slaďené, zlvášť Robbyho sólo uprostřed songu a potom vyśtění provedené od Johna doplňuje skvěle nakřáplým až černě bluesovým hlasem Jim.

Morrison hotel

6. září 2015 v 20:20 O kapele
Morrison hotel
Skladby:
Roadhouse Blues
Waiting For The Sun
You Make Me Real
Peace Frog
Blue Sunday
Ship Of Fools
Land Ho!
The Spy
Queen Of The Highway
Indian Summer
Maggie McGill
...Morrison Hotel, tak se jmenovalo páte album podle hotelu který opravdu existuje v chudinské čtvrti L.A. pokoj tam stál dva a půl dolaru za noc, viz. obal. Po neúspěchu Soft Parade všichni očekávali s čím Doors vyrazí na trh, zpraví Morrison Hotel reputaci nebo ne? Kapela se nenechala zaskočit kritikou z minula a v únoru roku 1970 vydala parádní desku. Tak a teď trochu podrobně k písním. První se jmenuje Roadhouse blues, ano jak už název napovídá, blues ale v podání Robbyho kytary a řev Jima.
..."Dívej se na cestu
drž ruce na volantu
jedem do motelu
a tam se pomějem"..

po vykoktaném jazykolamu a verši o bledé slečně následuje poslední sloka

"Nuže, já vstal dnes ráno,dostal své pivo
Takže, já vstal dnes ráno, a dostal své pivo
Budouctnost je nejistá a konec je stále blíž"

... čím více byla kapela vyzrálejší, tím se jejich hudba pomalu přeměňovala ale to vůbec nebylo na škodu. Další skladba s bluesovým nádechem je The Spy, chytlavá stále se opakující melodie a s ní Jim zpívá...

"Jsem špión v domě lásky
Znám sen, který sníš
Znám slovo, které toužíš slyšet
Znám tvůj nejhlubší tajný strach
Vím všechno
Vše co děláš
Kam všude chodíš
Každý člověk tě zná"...

...známá skladba kterou jako jednu z mála občas zaslechnete v rádiu ( chce to jenom mít dobře naladíno ) se jmenuje Peace frog, další z mála politicky směřovaných songů od Doors...

"V ulicích je po kotníky krve.
V ulicích je krev, sahá mi až po kolena.
Krev v ulicích Chicaga
Stoupá a valí se mi v patách

Krev v ulicích valí se v záplavě smutku
V ulicích je krev až do půli stehen.
Proud se valí přes nohy města
Ženy pláčou řeky slz.

Přišla do města a pak zase odjela,
Slunce ve vlasech.

Indiáni krvácející za úsvitu na silnici,
Duchové zaplňují křehkou skořápku dětské mysli."

...tady se pozastavím, u těchto dvou řádků :"Indiáni krvácející za úsvitu na silnici, duchové zaplňují křehkou skořápku dětské mysli.". když bylo Jimovi 7 let, jel se svými rodiči, bratrem a sestrou v autě. Kousek za Albuquerque, cestou po dálnici ze Santa Fe, zažil Jim něco, co později dramaticky popisoval jako "nejdůležitější okamžik mého života". Projížděli okolo převráceného kamiónu, pod nímž na asfaltu leželi zranění a umírající Puebloví indiáni. Jim začal plakat. Steve (otec) zastavil. Zjistil, co se stalo, a poslal dalšího kolemjdoucího, aby zatelefonoval pro ambulanci. Jimmi - jak mu rodiče říkali, vyděšeně hleděl z auta na nepřehlednou situaci a pořád plakal. Steve se vrátil do vozu a odjeli, ale Jim nebyl k utiščení. Hystericky vzlykal. Víc a víc.
"Chci jim pomoct, chci jim pomoct"
Clara (matka) ho chovala v náručí a Steve ho uklidňoval. "To je dobrý, Jimmi, opravdu."
"Umírají! Umírají!"
Nakonec otec řekl:"Byl to jen sen, Jimmi, to nebylo doopravdy, jen se ti něco zdálo."
Jim pořád vzlikal.
Po letech vyprávěl svým kamarádům, že když otcovo auto odjíždělo z křižovatky, jeden z indiánů zemřel a jeho duše vstoupila do Jimova těla. V hodně textech naleznete "narážku" na tuhle událost. Na hodně koncertech, při vyhrocených sólech Jim tancuje indiánské tance (je to parádně vidět ve filmu) jako by s nima by opravdu nějak zpjat. Ať to bylo jak to bylo, je to další záhada z Morrisonova života. No zpátky ke skladbě Peace Frog, dále pokračuje:

"Krev v ulicích New Havenu,
Stopy krve na střechách a palmách ve Venice.
Krev v mé lásce toho strašného léta.
krvavě rudé slunce toho Fantastického L.A.
Když jí usekávají prsty, v krvi zařve bolest.
Krev se narodí při zrodu národa.
Krev je růží mystického spojení."

...Pamela inspirovala Jima k mnoha veršům například Queen of The Highway/Královna dálnice:

"Byla to princezna
královna dálnice
ukazatele na cestě
zavedou nás do Madre

Nikdo už jí nemohl pomoct
zachraňte slepého tygra
byla to příšera
Oblečená v černé kůži"...

I když písně vznikly rychle, Jim byl během natáčení většinou opilý, a tak trvalo třeba celou noc, než natočili vokál do jediné skladby. Jednou přišla Pamela, a protože ho chtěla uchránit od pití, vyzunkla mu celou lahev. Doors vydali parádní desku a vrátili se do starých kolejí, začli znova vystupovat na spoustě koncertů. Morrison změnil image, začal se chovat mírněji a to prospělo ke kvalitě kapely, jakoby ze sebe Jim vyhnal spoustu "malých čertíků" co měl v sobě. Na některých koncertech byl tak klidný až to diváky štvalo, ale jemu ti vyhovovalo, konečně se všichni chodili dívat na Doors a né na "nadržence v kožených kalhotech".Média je začla opět chválit měli dobře nakročeno...

Soft parade

6. září 2015 v 20:19 O kapele
The Soft Parade
Skladby:

Tell all the people
Touch Me
Shamans Blues
Do It
Easy Ride
Wild Child
Runnin´ Blue
Wishful Sinful
The Soft Parade

...s kapelou a hlavně koncerty to šlo hodně z kopce, všechno vyvrcholilo v Miami kde Jima rovnou na místě zatkla policie hned za několik prohřešků
Jim - Miami
Jim - Miami
jim v miami
po zaplacení kauce byl propuštěn ale případ byl stále ještě nedořešený. Dříve uznávaný jako "sexuální symbol let šedesátých", "ještěří král" změnil Morrison image k nepoznání... no stačí se podívat.
JIm
Jimm
Myslím ale, že tohle zpěvkovi i celé kapele v něčem prospělo... dříve se fanoušci soustředili jen na Jima a čekaly co zase provede ať už nechutného nebo nezákonného. Jima tohle hodně sralo a publiku to dával najevo. Od Miami se to vše otočilo, The Soft Parade sice kulhalo za ostatními alby ale pak se Doors vrátili do starých a možná i lepších kolejí. No ale teď trošku blíž k "Něžné Přehlídce" ... v červnu roku 1969 dokončili Doors čtvrté album. Natáčelo se skoro rok a rodilo se nejhůř ze všech. Jim se na něm autorsky podílel sotva z poloviny, více se věnoval poezii. Na předchozích albech bylo vždy v kolonce autora skladby napsáno:"Píseň od Doors" Na Soft Parade tomu tak nebylo. Hodně textů bylo od Kriegra a Jim nechtěl aby si lidé mysleli, že je napsal on. Ale i na čtvrtém albu bylo "pár veršů" z nichž jste bezpečně poznali Jimovu divokost a imaginaci. Třeba v "Shaman's blues"/Šamanské blues:"Ostré grizzlí tesáky, ledově se zahryznou, do tvých zapálených lítek" nebo recitace v The Soft Parade, která dodržela tradici že poslední píseň na deskách Doors je o něco delší:"V katakombách chůví kosti, promrzlé ženy zalévají kameny, a nosí děti k řece, koupat ,nebo topit? O "Easy Ride"/Bezstarostná jízda si Jim myslel, že by to mohl být další singl. Bylo to celkem jasný a srozumitelný text, i když v poslední sloce si neodpustil poetický obrat:"Královna závěrečná, bude teď mou nevěstou, ve tmě běsní po mém boku, odnese léto, nejlepší časy, nakopne tě zimou, jedem." Celkově však texty nebyly tak úderné jako dřív. A pak smyčce Losangelské filharmonie a dechy špičkových studiových jazzmanů změnili kdysi tak průzračný sound Doors...
Ale aby to nebyla jen kritika, dodám špetku mého názoru... Myslím, že po třech nadupaných albech už kapela musela trochu zaexperimentovat, vztahy mezi členy Doorsů nebyli zrovna nejlepší... ale pár songů stojí za to... a propadák to určitě není, já hlavně chci potvrdit to, že The Doors nemaj ani jedno slabé album, maximálně jedno průměrné a to už hodně kritizuji. Například Easy Ride, Wild Child, The Soft Parade jsou skvělé skladby... alespoň podle mě. Ano jde poznat v čem má prsty Krieger a v čem Morrison. Rob vždycky psal a dělal věci přijatelnější pro lidi... spíš takový ty hitparádovky. A v podání Morrisona to byla neskutečná psychadelie kterou sice každý znal, každý si broukal ale jen ti vyvolení si z jeho tvorby dokážou vzít to.... "to co nejde vyslovit"......
Easy Ride

And I know
It will be
An easy ride, all right
And I know
It will be
Easy ride, ok

The mask that you wore
My fingers would explore
Costume of control
Excitement soon unfolds

And I know
It will be
Easy ride
Joy, for vaguely
Which' your pride
Which' your pride

Black polished stone
Black polished stone
I see your eyes
Like burnin' glass
Like burnin' glass
Hear you smile, smile, babe

The mask that you wore
My fingers would explore
Costume of control
Excitement soon unfolds, hey

Easy, baby

Call the queen, now
Be my bride
Ragin' darkness
By my side
Seize the summer
In your pride
Take the winter
In your stride

Let's ride
Easy, easy, easy
Easy, easy, ease, easy
Yeah, yeah, ride
Ride
The Soft Parade
When I was back there in seminary school
There was a person there
Who put forth the proposition
That you can petition the Lord with prayer
Petition the lord with prayer
Petition the lord with prayer
You cannot petition the lord with prayer!

Can you give me sanctuary
I must find a place to hide
A place for me to hide

Can you find me soft asylum
I can't make it anymore
The Man is at the door

Peppermint, miniskirts, chocolate candy
Champion sax and a girl named Sandy
There's only four ways to get unraveled
One is to sleep and the other is travel
One is a bandit up in the hills
One is to love your neighbor 'till
His wife gets home

Catacombs
Nursery bones
Winter women
Growing stones
Carrying babies
To the river

Streets and shoes
Avenues
Leather riders
Selling news
The monk bought lunch

He bought a little
Yes, he did

This is the best part of the trip
This is the trip, the best part
I really like
What'd he say?
Right!
Pretty good

Yeah, I'm proud to be a part of this number

Successful hills are here to stay
Everything must be this way
Gentle streets where people play
Welcome to the Soft Parade

All our lives we sweat and save
Building for a shallow grave
Must be something else we say
Somehow to defend this place
Everything must be this way
Everything must be this way

The Soft Parade has now begun
Listen to the engines hum
People out to have some fun
A cobra on my left
Leopard on my right

The deer woman in a silk dress
Girls with beads around their necks
Kiss the hunter of the green vest
Who has wrestled before
With lions in the night

Out of sight!
The lights are getting brighter
The radio is moaning
Calling to the dogs
There are still a few animals
Left out in the yard
But it's getting harder
To describe sailors
To the underfed

Tropic corridor
Tropic treasure
What got us this far
To this mild equator?

We need someone or something new
Something else to get us through

Callin' on the dogs
Callin' on the dogs
Oh, it's gettin' harder
Callin' on the dogs
Callin' in the dogs
Callin' all the dogs
Callin' on the gods

You gotta meet me
Too late, baby
Slay a few animals
At the crossroads
Too late
All in the yard
But it's gettin' harder
By the crossroads
You gotta meet me
Oh, we're goin', we're goin great
At the edge of town
Tropic corridor
Tropic treasure
Havin' a good time
Got to come along
What got us this far
To this mild equator?
Outskirts of the city
You and I
We need someone new
Somethin' new
Somethin' else to get us through
Better bring your gun
Better bring your gun
Tropic corridor
Tropic treasure
We're gonna ride and have some fun

When all else fails
We can whip the horse's eyes
And make them sleep
And cry
JIm

Waiting for the sun

6. září 2015 v 20:18 O kapele
Waiting for the sun
Skladby:
Hello I Love You
Love Street
Not To Touch The Earth
Summer´s Almost Gone
Wintertime Love
The Unknown Soldier
Spanish Caravan
My Wild Love
We Could Be So Good Togheter
Yes, The River Knows
Five To One
...třetí album vydané roku 1968, Waiting for the sun/Čekání na slunce. Hned první nahrávka vystřelila Doors zpátky na výsluní žebříčku populární hudby - Hello, i love you, Jim jí napsal tři roky před tím než celý svět zpíval:

"Hej, já tě miluju
Neřekneš svý jméno?
Hej, já tě miluju
Nech mě taky skočit"

Seděl na pláži a pozoroval vysokou mladou černošku vykračující směrem k němu:

"Chodník se jí krčí pod nohama
Jako pes, co žebrá o nějakou sladkost
Blázne, to si myslíš, že jí otevřeš oči?
To fakt doufáš, že utrhneš tenhle snědej skvost?"

Další skladba dalo by se říct zamilovaná je Love street, Morrison jí napsal o své ženě Pamele a o profetovaných a ožralých nocích s ní, kdy se vraceli pozdě v noci domů do svého sídla na Rothdell Trail v San Francisku:

"Žije na Love Street
Tráví hodně času na Love Street
Má dům se zahradou
Rád bych věděl, co se stane

Má róby a opičáky
Líné patolízaly poseté démanty
Je rozvážná a ví, co má dělat
Měla me a teď má vás

Chápu, že žiješ na Love Street
je tam podnik, kde se všechny ty bytosti scházejí
Co tam asi tak provádějí
Letní neděle a rok
Mám pocit, že to mám strašně rád... zatím."

Na albu měla být původně 25 minutová! píseň - The Celebration of the Lizard/Oslava ještěrky, s nádherným textem. Morrison však usoudil že je nemožné jí zhudebnit, ovšem na koncertech párkrát zazněla. Album tak uspokojili alespoň malým úryvkem - Not touch the earth/Nedotýkat se země:

"Země se nedotýkat
nevidšt slunce
nic jiného nezbýva
jen běžet
poběžme, poběžme

Dům nad kopcem
měsíc stále lže
stíny stromů svědčící o divokém vánku
pojď bejby, poběž se mnou
Poběžme!

Sídlo je velké na vrcholku kopce
místnosti jsou bohaté a uvnitř komfort
červené jsou opěrky ozdobných křesel
a nevíš co se děje dokud nevejdeš dovnitř

Prezidentova mrtvola v řidičově autě
motor běží na lepidle a dehtu
jdeme, ne příliš daleko
na východ, navštívit cara
poběž se mnou, poběž se mnou
poběžme!

Vyděděnci žijou na břehu jezera
ministrova dcera se miluje s hadem
kdo žije v příkopu u cesty
probuď se děvče, jsme skoro doma

Ráno vidíme brány
měli by jsme tam být k večeru

slunce, slunce, slunce
měsíc, měsíc, měsíc
získám vás
skoro, skoro, sko.....

Jsem ješetěří král
a můžu dělat cokoliv"

My wilod love/Moje divoká láska - experimentální skladba kdy si Doors pozvali do nahrávací kabiny všechny lidi ze studia, jenom John bušil do bubínků, které se zpěvem držely stále stejný rytmus,ostatní ječeli a tleskali:

"Moje divoká láska šla
jezdila celý den
šla k ďáblovi
ať zaplatí.

Moje divoká láska šla
šla k moři
šla k ďáblovi
všechno co zůstalo
jsme byli my"....

Píše se rok 1968 a válka ve Vietnamu vrcholila. Doors nikdy nepsali protestantské songy ale na Waiting for the sun byli rovnou dva, jako "šestka" - Unknown soldier/Neznámý vojín :


"Počkej, až skončí válka
A oba budeme o něco starší.
Neznámý vojín

Do snídaně čtou zprávy
Děti krmené televizí
Dosud nenarozené, živé i mrtvé.
Kulka zasahuje hlavu v přilbě.
Pro neznámého vojína to všecko skončilo
neznámý vojín už to má všecko za sebou.

"Četóóó. Pozor!
Ka
sár
na! Vpřed!
Ka
sár
na! Vpřed!
Četóóó!
Zastavit! Stát!

Póóózóóór!
Zááámíííířit!"

...v tuto chvíli byli slyšet jen bicí Johna, stále se vyhrocující klepot paliček, ke konci už bubínek poskakokuje po zemi a zvuk najednou ustává, chvilka ticha, Robbie míří svou kytarou na postaveného Jima u stojanu mikrofonu, John uhodí paličkou do ráfku, zvuk jako když vystřelí, rozsvítí se světlo a sťatý Jim se skácí věrohodně na podlahu. Když tohle představení zahráli poprvé na koncertě, k válejícímu se Morrisonovi přiběhlo pár policistů, jeslti se něco nestalo...

Unknown soldier
...láskyplně držel mikrofon na rtech a ležel na zemi... opět spustil...potichu...

"Udělej hrob pro neznámého vojína

Choulí se tti k rameni
Neznámý vojín"

...bleskurychle vyskočil, řval až to uši drásalo...

"Do snídaně čtou zprávy!

Děti krmené televizí!
Kulka zasahuje hlavu v přilbě!"


...nyní začal poskakovat kolem mikrofonu, tleskal do rytmu a překřikoval se s Manzarekem, mělo to takový oslavný nádech....konec války....

"Je po všem!

Je po válce! Je po všem!
Válka skončila!"



Když tuhle hymnu zahráli, mládež vybíhala z vyprodaných sálů a pobláznění hudbou všichni křičeli:"Morrison to dokázal, zkončil tu posranou válku!" Druhá "protiválečná" ani tak na první pohled nevzhlížela, při zamyšlení na ní ale určitě něco protestantského a protipolitického bude. Jim nikdy neprozradil proč se jmenuje Five to One/Pět ku jedné, někdo tvrdil že je to poměr černochů a bělochů v Americe, nebo v šedesátých letech poměr lidí v L.A. kteří brali těžké drogy bylo jedna ku pěti... může to být pravda...nemusí:


"Holka, pět ku jedné
Jedna ku pěti
Nikdo to tu nepřežije
Kotě ty dostaneš svý
A já zas to mý
Holka, tohle zmáknem
Když to zkusíme

Starý stárnou
A mladý nabíraj sílu
Možná to bude trvat týden
Možná o něco dýl
Oni maj sice pušky
Ale nás je víc
Vyhrajem!
Střídáme
Jedem!

Zlato, ty roztančený dny už skončily
Blíží se noc
Stíny večera se plazí po letech
Kráčíš po podlaze s květinou v ruce
Snažíš se mi říct, že nikdo nic nechápe
Šmelíš svý chvíle za hrst drobáků."

Come together one more time
Get together one more time.........


Tyhle dvě skladby byli jako dělané pro tehdejší Hipís mládež ale pozor, Doors a hlavně Morrison se s touhle vlnou nijak neztotožňovali. Jim měl jiný pohled na svět, jiné názory a často to také dával květinovým dětem na koncertech pěkně "sežrat." Třetí album bylo jaksi doklepáno, poté přišlo horší období. Než aby kapela pracovala na dalším albu musela se zatěžovat se soudním jednáním, výtržnost na koncertech a Jim jako by ztrácel hlas...alkohol...

Strange days

6. září 2015 v 20:17 O kapele
Skladby:
Strange days
You´re lost little girl
Love me two times
Unhappy girl
Horse latitudes
Monnlight drive
People are strange
My eyes have seen you
I can´t see your face in my mind
When the music´sover
...druhé album nahrané v roce 1967 nese název Strange days. První album se prodávalo skvěle což znamenalo že druhé také, všichni byli zvědaví co blázni ze západu přinesou. Nalezneme zde spoustu experimentálních skladeb, například Horse Latitudes/Koňské šířky, neřízený rachot nástrojů a Jim recituje:

"Když se bezvětrné moře spikne a stáhne jako krunýř
A jeho temné a ztracené proudy
Plodí drobné stvůry,
Skutečná plavba je mrtva,
Chvíle rozpaků a
První zvíře vrženo přes palubu,
Nohy zuřivě buší ve strnulém zelenkavém trysku,
Hlavy se vynořují nad hladinu
Nehybné a jemné,
Chvíle klidu a podvolují se
Zjemělá chřípí
Přelita v němé agónii s vodami."

Jim tento text napsal už v mládí, inspirací mu byl obrázek na deskách jakési knížky, kdy námořníci byli nuceni vrhat koně do moře, protože potřebovali odlehčit loď. Za zmínku stojí Moonlight drive/Měsíční jízda, tenhle text Jim zazpíval kdysi na pláži ve Venic Rayovi, a tam se zrodila myšlenka založení rockové kapely:

"Poplavme k měsíci
Šplhejme přílivem
Vniknout do noci
Když město usne"

Jimova klidná recitace se náhle přehoupla v řev:

"Pojď, poplavem dnes večer, lásko
To je naše šance pokusit se
Zaparkovat u oceánu na naší měsíční cestě"

...pak se zase uklidní a s vyoským tonem dozpívá skladbu. Jako vždy trocha té Morrisonovi ironie na závěr, kdy ze sladké písně udělá něco strach nahánějícího..:

"Pojď miláčku, trochu se projedeme
A pak dole u moře
Pevně se přitiskneme
Miláčku, dneska v noci tě utopím
Tak pojď, pojď, pojď, poď..."

Moonlight drive je jistě nadprůměrná skladba. Stejně jako na prvním albu zde najdeme píseň která skvěle zastupuje rockové divadlo jako The End a řadí se mezi nejkvalitnější písně Doors -When the musics over/Až dohraje hudba, jedenáctiminutovka, Morrison zpívá, recituje: ...

"Až dohraje hudba
Až hudba skončí
Až bude po ní
Zhasněte světla
Zhasněte světla
Zhasněte světla"

...zpěvák zvyžuje hlas, hudba se stupňuje...

"Protože hudba je tvůj zvláštní druh
Tančí na ohni, tak jak to chce
Protoře hudba je tvůj jediný přítel

Až do konce
Až do konce
Až do konce"

...tady robby vytvářel psychedelickou zpětnou vazbu. John práskal do činelů. Ray udržoval hodně pronikavý zvuk. Během té šílené kakafonie se Jim svíjel na zemi s mikrofonem za krkem, kopal nohama, anebo zaujal zárodečnou pozici a úplně zkameněl. Hudba zvolna plynula. Každý byl v tu chvíli skladatelem. Pak se Jim zase postavil...

"Zrušte moje předplatné na vzkříšení
Mé listiny zašlete do vazby
Sedí tam pár mých přátel
Tvář v zrcadle nezmizí
Dívka v okně se nezřítí
Svátek přátel, vzkřikla plná života
Čeká na mě
Venku"

...poslední slova zaječel, svým alkoholem "nakřáplým" hlasem, pokračoval, hudba byla stále hypnotická...

"Ještě než se ponořím do hlubokého spánku
Chci slyšet
Chci slyšet
Řev motýla
Vrať se, holka
Do mého objetí"

...a teď trochu netrpělivě s předzvěstí zloby...

"Už nás to nebaví, pořád se tu poflakovat
čekat s hlavou u země

Slyším strašně tichý zvuk
Z velké dálky, ještě hodně daleko
Hodně tlumený, a přesto zřetelný
Přijď dnes, přijď ještě dnes"

...Jim šeptal do mikrofonu... pak najednou začal s hněvem proklínat...

"Co to jen provedli naší planetě?
Co to udělali naší čisté sestře?
Vyplenili ji, zpustošili a zahryzli se do ní
Tam, kde slunce vychází, do ní vráželi nože
Spoutali ji ploty a zničili"

... úplné ticho, jen Ray vyklepával na svoje "basové klávesy", dvě noty, bum - bum...

"Slyším hrozně tichý zvuk
A uchem... přitisknutým k zemi."

...Ray s úsměvem vyklepává rytmus asi tak minutu, sem tam někdo zaječí v publiku jinak nikdo nevydá ani hlásku, Jim se tiskne láskyplně k mikrofonu... a do toho ticha, náhle a nečekaně...

"Chceme svět a chceme ho!!!"

...výkřik uši drásající a rty narážejí do mikrofonu, jak čim vzkřikne, náhle se skrčí pod stojan a v hledišti zaječí pár vylekaných dívek...

"Teď
Teď?"

...Jim vyskočil a zaječel...

"Teeeeeeeeeeeeeď!!!!
Perská noc
Pohleďte světlo

Schovej nás! Zachraň nás!
Ježíš

A tak, až dohraje hudba
Zhasněte světla

Hudba je tvůj zvláštní druh
Tančí na ohni, tak jak to chce
Až do konce
Do konce
Až do
KONCE!



Tahle píseň se mi líbí asi nejvíc od Doors, chvilku klidná pak zase vybouchne, zkuste se zamyslet nad tím, jestli můžete někomu věřit. Je hudba skutečně váš jediný přítel? já věřím, že ano, nikdy vás nezradí, nikdy vám neublíží, zamilujete se do ní a už toho nenecháte... Album Strange days potvrdilo skvělou sehranost a kvalitu kapely... první deska jim zajistila účinkování mezi elitou a druhá je v tom eště utvrdila.



první album

6. září 2015 v 20:15 O kapele
Skladby:
Break on through
Soul Kitchen
The crystal ship
Twentieth century fox
Alabama song
Light my fire
Back door man
I looked at you
End of the night
Take it as it comes
The end


...první deska nese stejný název jako kapela, byla nahrána bez jakýkoliv přídavných soundů a jako by se nahrávací studio na chvíli stalo zatuchlým barem. Vyšla v lednu roku 1967. Doors však vznikli již v létě 1966, to jim ale jen přispělo, za ten půlrok se skvěle sehráli, získali si fanoušky hladové právě na nové album a složili spoustu skladeb takže vybírali jen z těch které na publikum nejvíce zabraly. První skladbu -Breake on through to the other side/Probij se na druhou stranu si zamilujete pro skvělí kdytarový grif Kriegra a i v textu je něco revolučního:

"Ty víš, že den rozbíjí noc
Noc rozděluje den
Zkus běžet
Zkus se ukrýt
Probij se na druhou stranu
Probij se, probij se, probij seeee"

Píseň která vynesla Doors na první příčky hitparád se jmenuje Light my fire/Zapal můj oheň. Text původně napsal Robby ale Jim ho trochu doupravil. Rádiová verze trvala 3 minuty, byla zkrácená o dlouhé sólo uprostřed, na desce trvá sedm minut:

"Ty víš že by to nebyla pravda
Ty víš že bych byl lhář
Kdybych ti říkal
Holka nemůžeme se víc sjet"

S tímto veršem měla kapela problémy když natáčeli klip v národní televizi. Jim neměl zazpívat "sjet" to by ale nebyl Morrison, slovo eště schválně zakřičel což znamenalo vyhazov. Skladba pokračuje:

"Čas váhání vypršel

Není čas válet se v blátě
Zkus to, můžeme jen ztratit
a naše láska se stane jen pohřební hranicí"

Poslední nahrávka na Desce - The End, nejpamátnější píseň Doors, byla prototypem rockového divadla. Vznikla původně jako jednoduchá písnička na rozloučenou o dvou slokách, ale změnila se postupně ve skladbu trvající okolo dvanácti minut, protože Jim pokaždé přidával nová slova a přetvářel původní text. Pojďte teď nahlídnout, tam kde to všechno začínalo. Celá kapela zrovna jela na LSD vystoupení ve Whiskey Go Go baru stálo za starou belu, ke konci když už všichni pomalu vystřízlivěli Jim kývnul na ostatní :"Teď dáme The End jo?" všichni souhlasili, v textu měl nové překvapení. Jim se pověsil na stojan mikrofonu jako prádlo, přikrčil víčka, sklonil hlavu k rameni jednou rukou přikryl ucho, nohou se zaklínil do stojanu a začal pochmurně recitovat:

"To je konec, skvělí příteli
Tohle je konec, můj jediný příteli, konec
našich promyšlených plánů, konec
naprosto všeho, konec
Žádná jistota nebo překvapení, konec
už nikdy víc ti nepohlédnu do očí
Dovedeš si představit, co přijde
Zcela bez hranic a svobodné
v zoufalé potřebě
ruky nějakého cizince
v zoufalé zemi"

Doprovod byl stejně hypnotický jako Jimův smutný hrdelní zpěv.

"Ztracen v římské nemilosti bolesti
a všechny děti jsou šílené
čekají na letní déšť, jééé"

Jim pečlivě artikuloval, každou hlásku vyslovil s velkou pečlivostí, jako by slova někdo přsně ukrajoval tou nejostřejší žiletkou, bylo v tom něco mýtického. V hlase i ve výrazu byla zdrženlivost, obava, předtucha, strach:

"Na kraji města číhá nebezpečí
Jeď královskou cestou
Divoké scény ze života zlatokopů
vydej se po dálnici na západ"

Zkamenělé postavy namačkané na parketu zaujatě zíraly na Jima, nikdo nevydal ani hlásku, nikdo se ani nepohnul, dokonce i číšníci nehnutě stáli a pozorovaly postavu na pódiu.

"Jeď na hadovi
Svez se na hadovi, až k jezeru
Prastarému jezeru
Had je dlouuuuhý... sedm mil
Projeď se na hadovi"

Je starý... a má chladnou kůži
Západ je nejlepší
Západ je nejlepší
Dostaň se tam a my zařídíme zbytek
Modrý autobuuuuus... nás volá
Modrý autobúúúúús nás volá
Řidiči, kam nás to vezeš?

Jim přimhouřenýma očima sledoval publikum. Ostatní tři zneklidňujícím soundem vytvářeli mysteriózní background. Pak otevřel oči. Vyndal mikrofón ze stojanu a zabodl se pohledem do publika. Postavil se do pozoru a odrecitoval zbylích dvanáct řádků textu před závěrečným refrénem, to bylo to další překvapení co si nachystal. Během těch vteřin, času o mnoho kratšího, než stačí na popis této historky, se Jim stal navěky součástí popové mytologie.

"Vrah procitl před úsvitem
Natáhl si boty
Nasadil tvář z prastaré obrazárny
A kráčel halou
Vešel do pokoje, kde žila jeho sestra
aaá...
Pak vykonal návštěvu u svého bratra
A pak...kráčel dál halou
Došel ke dvéééřím
A nahlédl dovnitř
"Otče?"
"Co chceš, synu?"
"Chci tě zabít. Matko... tebe chci
VOOOOPÍÍÍÍCHÁÁÁT!"

Byl to primární výkřik. Zvuk hedvábí trhaného zlomeným dehtem. Kapela nikdy tyhle slova neslyšela ale dokázala skvěle improvizovat. Dívky u pódia vzhlíželi s vyjeveným až znechuceným výrazem. Kde Jim vůbec přišel na takovýto text? Možná hledal inspiraci ve své rodině, měl bratra i sestru. Když prý jednou přinesl Jimův bratr Andy domů album Doors ( matka ani otec o tom, že jejich syn zpívá s kapelou nevěděli, dozvěděli se to až od Andyho ) pustil desku, otec stále seděl a civěl do novin, až teprve začla hrát tato pasáž The End:"otče chci tě zabít, matko tebe chci...." otci se roztřásly ruce tak že noviny začaly celé chrastit, vypnul hudbu. No..... zpátky do Whiskey Go Go, zpěvák pokračoval:

"Holka, pojď a kus to s námi
Holka, pojď a riskni to
Sejdeme se za modrým autobusem
Holka pojď a riskni to!
Sejdeme se za modrým autobusem!
jedeeem!
jedem!

Jim pomalu odklusal od mikrofönu stále řval "Jedem, jedem" čím byl dál tak hlas slábnul, pak ho vzal do ruky a kabel od mikrofónu omotával kolem stojanu a tancoval, Ray, Robby a John zrychlovali. Jim poskakoval, svíjel se, chrochtal do mikrofónu a tancoval... hudba nabírala obrátek jako by se roztřásla strachy. Pak se vrátili k mysterióznímu začátku. Druhou sloku dozpíval podle původního textu:

"Tak to je konec, skvělý příteli
Tohle je konec, můj jediný příteli
Nerad tě opouštím, ale ty mě nikdy nebudeš následovat
Konec smíchu a příjemných lží
Konec nocí, kdy jsme se snažili zemřít
Tohle
Je
ko-óóóóóooon nnééééééc."

Majitel klubu se slovy:"V mém klubu nikdo píchat svoji matku nebude!" vyhodil Doors. Ty sice ve Whiskey Go Go skončili ale hned po vystoupení dostali nabídku od nahrávací společnosti Elektra Records a mohli nahrát svoji první desku ... a to všechno zařídila The End. Album se opírá o tři velké songy ale i ty ostatní nejdou přeslechnout, jako by byla každá píseň hitem... alespoň na tomto albu... a na další je to vlastně to samé, je se musíte trochu víc zaposlouchat. Tahle první placka se eště hodně let po zániku Doors dostávala a dostává mezi nejlepší alba co se týče rockové hudby všech do... myslím, že tam je správně....